...Velikonoční vandr přes Bílé Karpaty...

26. dubna 2011 v 13:39 | Babuna |  ...zápisník z cest ...
Náš Velikonoční vandr začal v obci Javorník dne 22.4. 2011 v pátek poblíž Velké nad Veličkou, kam jsme dorazili kolem 19 hodiny. Počet cestovatelů byl prozatím 11, na tři opozdilce jsme čekali v místní hospůdce a další tři šli již na flek. Nakonec jsme čekání vzdali a šli na kopec Hradisko, kde jsme měli v plánu přespat. Vyšlapali jsme tak prvních 250 výškových metrů a první 3 km. Noc byla teplá a ve vrstvě spadaného listí se spalo, jako doma v posteli.


Druhý den 23. 4. 2011 se k nám připojilo i těch zbylých 6 a naše cesta pokračovala ve směru Velká Javorina. Na cestu jsme vyrazili kolem 8 hodiny ranní. Zkratka přes louku nás navedla na zelenou značku a dále na hřeben Javoriny kde se vystřídala s červenou. Cestu lemoval medvědí česnek, vlastně plantáže mědvědího česneku. Běhe celého vandru probíhala hra - každý měl na den 3 bomby a ty mohl kdykoli a kdekoli odhodit. Při výkřiku bomba musela celá ,,tlupa,, lehnout na zem ať byla kdekoliv. Tudíž dosti často docházelo k humorným situacím, neb okolo jdoucí turisté byli lehce v šoku z 15 ti válejících se lidí po zemi, při výkřiku ,,chrobák,, či ,,medvěd,, to vyvolávalo ještě větší úsměv na tváři nic netušících kolemjdoucích.


Velká Javořina (Slovensky Javorina - neb je na hranici). Hospoda měla zajimavé počty co se týče převodů z Eura na Koruny - pivo stálo 1 E ale za české bylo za 31 Kč... ehm ... asi vysokohorská přirážka. . Sestup z Javořiny byl arcihnusný - kopec snad pod úhlem 50 stupňů ne-li víc v délce 3 km. No nějak jsme se musleli z 970 m.n.m. dostat do 400 m.n.m. Do Květné jsme dorazili něco kolem půl třetí. V místní hospůdce jsme si dali oběd. Část pokračovala dříve na flek a část ještě poseděla. Na noc jsme se utábořili u Janáčkových pramenů. Kyselka zde tekla i v potoce a byla silně železitá. Nad protilehlým hřebenem Velkého Lopeníku se honila bouřka .



Ráno 24. 4. 2011 nás přivítalo sluníčko, dva hajní, kteří si nás naštěstí nevšimli a srnka, která přeskočila spícího Bezďáka a Verču aniž by si toho oba všimli . Pořád náše kroky vedla zelená značka. Napřed jsme se vydali hledat studnu, která měla být po cestě. Tu jsme nenašli. ale ukázalo se, že to bylo nejspíš dobře, voda byla silně mineralizovaná a drobet nevalného vzhledu. Sestoupili jsme do nadmořské výšky 330 metrů a před námi se tyčil, jako hradba Velký Lopeník. Turistický ukazatel psal optimistické 3 km, ovšem převýšení bylo 560 metrů . Nabrali jsme vodu a hurá vzhůru.
Dokud cesta nedošla na státní hranici měla poměrně schůdný sklon. Těch 300 metrů co vedla po ,,čáře,, bylo doslova po 4 .

Na Lopeníku jsme si odpočinuli, dali si oběd a pokochali se krajinou z rozhledny. Pod vrcholem byl pramen tudíž jsme doplnily zásoby vody a vydali jsme se znovu na cestu. Po zelené jsme sešli do Lopenického sedla, kde se na chvíly skupinka rozdělila. Já se trhla a šla po turistické značce na Mikulčin vrch a pak dolů po asfaltce k motorestu Rasová, část asi 10 ti lidí šla po zaručené zkratce a 3 se v půlce zkratky ztratili skupině a sešli na jinou červenou turistickou, která je vyvedla na zelenou a na asfaltku. Nakonec to dopadlo tak, že jsem došla první byť se měla mít zaručeně nejdelší trasu, 10 lidí to vzalo autobusem a ti 3 došli pěšky asi 20 minut poté. Můj dotaz k vandrákům, na které jsem narazila v motorestu, zda-li neviděli bandu 15 ti lidí ,,se mi někde ztratili,, , vyvolal upřímný smích.


V motorestu jsme doplnili zásoby uzeného, klobásek a sýra a také naplnily hladové žaludky. Mezitím se přihnala bouřka, která nás zdržela v restauračním zařízení až do 20 hodiny. Když se přehnala vydali jsme se na flek. Cesta byla rozbahněná a klouzavé bahno některé mírně uzemnilo. Sranda upadl do blatíčka a rozplácl se, jak žába s výkříkem ,,bomba,,. .


Místo by se dalo nazvat mločím rájem. Za večer jsem jich napočítala téměř 20. Noc byla po dešti vlhká a chladná. Druhý den jsme se rozdělili - část chtěla jet dříve - tudíž rovnou odcházela na vlak do Bojkovic a část jsme se šli podívat na hrad Zuvačov - obrovská zřícenina hradu nad údolím a obcí Komňa. Naše půtování jsme zakončili v Bojkovicích.
Celkem jsem ušmatlali 51 km nastoupaly 2095 výškových m sestoupali 2152 m. - to ale platí jen pro ty co nejeli autobusem a šli s námi na Zuvačov .

výškový profil...



26.4.2011 Babuna

fotky jsou na:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dabel Dabel | 3. května 2011 v 6:12 | Reagovat

Ahojky
Dobra tech sestoupanych bude min.
Tri zastavky autobusem jsme se svezli dolu.
:-)

2 Babuna Babuna | 3. května 2011 v 8:22 | Reagovat

a nebyli ste na hradě :D ...takže i km jinak ... lenoši líní...

3 Ondra Ondra | E-mail | Web | 15. března 2013 v 19:16 | Reagovat

pěkná trasa, já jsem zatím na všech místech byl jeno v rámci jednodenních výletů:)

4 jana jana | 2. února 2016 v 7:39 | Reagovat

Ahoj, sešla jste se super banda a hlavně jste vybrali pěkné místo na procházku. Máme taky každý rok na Velikonoce už takovou tradici, že buď chodíme pěšky dlouhou procházkou a nebo si uděláme nějaký víkendový výlet, kdy se i ubytujeme. Když se dívám tady http://www.topsleva.cz/slevy/bile-karpaty ,tak i uvažuju, že ty Bílé Karpaty by nebylo zlé místo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama